Volební spektákl
Volební soutěž byla značně polarizovaná. Rozdělení ukrajinského elektorátu na dva tábory doslova znázorňovaly volební stany obou kandidátů, které vyrostly před druhým kolem 7. února na dvou hlavních kyjevských náměstích. Stanové tábory Tymošenkové před sv. Sofií a Janukoviče na protilehlém náměstí u chrámu sv. Vladimíra připomínaly vojenská ležení, jejichž vůdci co nevidět zavelí k útoku. Obzvláště mocně působilo sevření ukrajinské Verchovne rady stoupenci Strany regionů.
Tím, že se oba kandidáti vyhnuli Náměstí nezávislosti, symbolu Oranžové revoluce, projevili odhodlání uznat výsledek volebního klání, ať bude jakýkoliv. Totéž potvrdila premiérka Tymošenková, když prohlásila, že pokud mezinárodní pozorovatelé označí volby za regulérní, nebude je zpochybňovat. (Týden po volbách přinesl zjevné vystřízlivění z předvolebního opojení a situace je dnes právě opačná.)
Legislativní skuliny aneb aktivní blbec je horší než třídní nepřítel
Největší slabinou letošních voleb byl neúplný legislativní rámec a nedostatečné porozumění smyslu demokratických voleb.
Na poslední chvíli byly rovněž přijaty změny ve volebním zákoně. Z obavy před ochromením volebního procesu bylo zrušeno kvorum pro usnášeníschopnost volebních komisí, které nově získaly pravomoc doplnit v den voleb vlastním rozhodnutím voliče na voličský seznam. Měla tak být nahrazena dosavadní praxe, kdy volič potřeboval souhlas soudu. Změny přijaté v posledních předvolebních minutách však zůstaly na papíře.
Nedostatek jasných vodítek a snaha co nejdůsledněji dostát zákonu způsobily, že voliči byli někdy zcela zbytečně zbaveni svého hlasu. Hlasy celé jedné volební místnosti byly prohlášeny za neplatné jenom proto, že se volební komise dané kliniky rozhodla pomoci všeho všudy pěti hospitalizovaným pacientům a požádat v jejich zastoupení soud o doplnění na seznam voličů. V tomto případě se tak podařilo vylít dítě i s vaničkou.
Na jiném místě přišlo zkrátka zhruba 500 voličů, kteří svůj volební lístek nevědomky označili perem s mizícím inkoustem, který v okamžiku sčítání vyprchal. Členové volební komise později bezradně listovali modro žlutou volební brožurou, ze které se snažili vyčíst jediný správný způsob značení. Přestože však bylo na základě otisků patrné, kterému kandidátovi dal volič svůj hlas a protože povolební noc byla v okamžiku elaborování nad barvou inkoustu již vpravdě pokročilá, bylo nakonec rozhodnuto o neplatnosti těchto hlasů.
A tak zatímco byla shoda s volebními předpisy příkladná, právo voliče projevit svou vůli zůstávalo někdy zbytečně nevyslyšeno. Říkám si, zda takový postup souvisí s mentalitou národa žijícího desítky let pod příkrovem komunistické ideologie, kdy bylo občanům bez ustání vtloukáváno „držet hubu a krok“.
Vítězství demokracie
Přestože byly některé případy politováníhodné, zvítězila v letošních volbách stejně jako v opakovaném druhém kole v roce 2004 svobodná vůle Ukrajinců. Procedurální těžkosti, které volby provázely nebyly většinou projevem manipulací, nýbrž snahou za každou cenu dostát liteře zákona. Proto je velmi nepravděpodobné, že by přepočítání téměř milionu hlasů, jak nyní požaduje premiérka Tymošenková, zvrátilo výsledek nedělních voleb.
Ve skutečnosti by mělo být právě uplynulé volební klání důvodem k optimismu a nadějí, že demokratické volby na Ukrajině nebyly pouze ojedinělou vlaštovkou a výsledkem tlaku tisíců Ukrajinců před pěti lety na Majdanu a že se snad Ukrajina nezařadí po bok svých postsovětských sourozenců Gruzie a Kyrgyzstánu, jejichž demokratický odér v porevolučních letech silně vyčpěl.
Letošní zkušenost potvrdila, že demokratické volby na Ukrajině jsou možné. Bez zapojení špetky selského rozumu a především ducha zákonů se však ani jinak stoprocentně bezchybné volby na Ukrajině v příštích letech neobejdou.
